Historie školy

Dne 2. srpna 1996 byl naší škole propůjčen MŠMT ČR čestný název
„Gymnázium Jaroslava Heyrovského.“

Profesor Heyrovský byl všestranně nadanou osobností, člověkem, který již od mládí citlivě vnímal svět okolo sebe, živě se zajímal především o přírodu, přírodní vědy, hudbu a literaturu. Jeho globální vnímání okolního světa a humánní přístup k životu sehrály rozhodující roli při výběru osobnosti, jež propůjčila našemu  gymnáziu jméno.

Jaroslav Heyrovský
20.12.1890- 27.3.1967
První český nositel Nobelovy ceny

Zájem Jaroslava Heyrovského o matematiku, fyziku a astronomii vzbudil na Akademickém gymnáziu v Praze profesor J. Jeništa. Po maturitě z obdivu k objevům britských přírodovědců odešel studovat chemii a fyziku na University College v Londýně u profesorů W. Ramsaye a F. G. Donnana. První světová válka ho zastihla na prázdninách doma; byl odveden do služby ve vojenských lazaretech, kde se ve volných chvílích zabýval chemií.

Při rigorózní zkoušce na Karlově univerzitě koncem války je vyzván profesorem fyziky B. Kučerou, aby se věnoval výzkumu povrchového napětí rtuti způsobem, který Kučera sám navrhl na počátku století. Princip spočíval ve vážení kapek rtuti vykapávajících ze skleněné kapiláry do roztoku. Kapající rtuť připojená na zdroj stejnosměrného napětí sloužila jako jedna elektroda, druhou elektrodou byla rtuť hromadící se na dně nádobky.

Po dlouhém studiu zjistil J. Heyrovský v únoru 1922, že měří-li místo povrchového napětí elektrický proud procházející rtuťovou kapkou a roztokem, do něhož rtuť vykapává, získá důležité údaje o druhu a množství látek v roztoku obsažených. Tyto údaje mohou sloužit chemické analýze i základnímu fyzikálně-chemickému měření.

Polarograf pak sestrojil společně s japonským vědcem M. Shikatou. V roce 1926 se stal J. Heyrovský prvním profesorem fyzikální chemie na Karlově univerzitě. Zavedl několikasemestrový kurs přednášek a praktických cvičení, kde zároveň se svými studenty rozvíjel výzkum polarografické metody. O tři roky později zakládá s přítelem E. Votočkem, profesorem chemie na pražské Vysoké škole technické, časopis Collection of Czechoslovak Chemical Communications.

Z Heyrovského žáků, domácích i zahraničních, každý svým způsobem obohatil polarografickou metodu; zejména D. Ilkovič, přední slovenský fyzik, a R. Brdička, pozdější Heyrovského nástupce na univerzitě, pomohli postavit polarografii na přesné teoretické základy.

Již za druhé světové války se polarografie stávala stále častěji používanou analytickou metodou. Nalezla uplatnění v metalurgii, v chemickém a ve farmaceutickém průmyslu, v lékařství, potravinářství, v rudném výzkumu, při studiu nových transuranových prvků a v jiných oborech. Výroba polarografů byla zahájena v různých zemích.

Po válce byl založen v Československu pod vedením J. Heyrovského Polarografický ústav, který byl roku 1952 začleněn do ČSAV. V roce 1959 byla Jaroslavu Heyrovskému jako prvnímu Čechovi udělena Nobelova cena v oboru chemie za objev a rozvoj polarografické metody.

V současnosti je po celém světě používána celá řada metod odvozených z původní polarografie. Svou citlivostí a přesností patří mezi špičkové analytické metody, které předčí jednoduchostí a finanční dostupností. Jejich vývoj pokračuje i v Čechách. Ve spolupráci s Ústavem fyzikální chemie Jaroslava Heyrovského Akademie věd České republiky byl vyvinut a je stále zdokonalován přenosný počítačový Eko-Tribo-Polarograf s novým typem obnovené rtuťové minielektrody podle návrhů a pod vedením L. Novotného.